Na to, jak Evropani dbají o své oblečení, s překvapivou samozřejmostí se nejraději malují bez něj.

V technickém i stylovém smyslu jde o prestižní oblast umění, možná o celý žánr. Výtvarníci jednomyslně trvají na tom, že akt je zřejmě nejtěžší úkol. Neméně trvají na aktu spíš, než na nějakém více či méně náznakovém oblečení. Z toho tedy vyplývá frekventovanost tématu i teoreticky a organizačně.

Jako odpustek ad usum bezpříznakově "textilní" civilizace zavedli pro vyšší, umělecký pohled na tělo bez oblečení slovo "nude" latinského původu, na rozdíl od sexualizovaného, všednodenního pohledu – slova "naked" původu germánského. (Erotic Art, str. 58, Taschen, ISBN 3822872075)

Od vtrhnutí renesančního stylu života do středověku se nemohou evropští myslitelé – etici a estetici – shodnout, zda má akt pro naši kulturu více význam konstitutivní nebo kontrakulturní. Akt oddělil novověk od středověku ruku v ruce s pitvou, lidovým jazykem, astronomií i zámořskými objevy, s harmonií a perspektivou. O jeho charakteru diskutovali od začátku nejbohatší šlechtici stejně jako nejvlivnější kardinálové. Ne že by ve středověku nebylo zobrazeno tělo mučedníků. Nešlo ale o renesanční dimenzi karnálnosti, do nuancí rozpracovávající napětí ve svalech a odstín kůže v určitém osvětlení. I církev musela tolerovat a ocenit schopnost aktu zobrazit agónii. Jindy ovšem zobrazoval k její nelibosti extázi. - Tento zájem o zobrazení těla přetrvává i po První světové válce, kdy je barva kůže často přehodnocena. (M. Calbó i Angrill: Velká kniha o kresbě a malbě aktu, str. 144)

Heidegger pojímá člověka jako objekt v prostoru, který je zároveň prožívajícím vědomím. Nicméně hovoří o "bytí k smrti", nikoli o "bytí k slasti". Už Descartes preferoval myšlení před iracionálním prožíváním. Tímto ponížením emocí a iracionality se ovšem výtvarně nepominutelný - a přitom k říši slasti ukazující - akt vymyká kontrole!

E. Lazzarini: The nude in central Italian painting and sculpture (1500-1600)

I v dnešní konfrontaci bohatého Severu světa s chudým Jihem dojde, ba už dochází, na atakování záliby Evropanů v karnální nahotě, a to dokonce i v artificiálně pojaté nahotě, viz také níže o Foucaultově dispositivu. Kritici nahoty nemusejí být schopni rozlišit, co je umění, popř. se o to nemusejí snažit a mohou projevovat selektivní slepotu, nakolik vyhovuje jejich mocenským zájmům. Je na to potřeba myslet proto, aby v budoucnu – v souvislosti s bojem proti chudobě i dalším krizím – nedošlo k erozi evropské kultury.

Tvorba aktů jde evropskými dějinami stylů ruku v ruce s dějinami sebereprezentace mocných podobně, jako třeba dvorní hudební skupiny. Obojí umožňovalo instantní realizaci uměleckých experimentů. Tvorba aktů je neoddělitelná od civilizačních dějin vzácných kovů, nerostů i peněz. Dodnes jsou obrazy alternativou ke zlatu, navíc se vzrušující perspektivou jejich (možná) stoupající ceny. Ačkoli se jako modelové nejčastěji zúčastnili (či spíše byli ke spoluúčasti okolnostmi donuceni) otroci a prostitutky - čehož dozvuk pociťujeme dodnes - nalezneme i příklady pózujících lidí z vyšších tříd, ba i šlechticů. Z reprezentativních dvoj- i trojrozměrných děl našeho umění, jsou to často právě akty, jež procházejí těmi nejprestižnějšími aukčními síněmi. Dodnes si žádná ctižádostivá výtvarná škola nedovolí nezařadit akt do svého kurikula. Umělcovo portfolio bez aktu je podobně statečným experimentem jako román bez lásky nebo Stravinského pokus s orchestrem bez houslí.

Na to, že jde o hluboce kulturně zabydlený žánr, má akt vlastně ne tak docela stabilizovaný a ujasněný interní management. Podle internetových zdrojů může krátká póza trvat jednotlivou minutu i desítky minut. Asi je taková póza krátká ve srovnání s délkou pózování při tesání do mramoru? Dodnes není jasné, co je model/-ka víc: múza nebo zaměstnanec? Ačkoliv jsem dva roky za časů Perestrojky pobýval mezi metodiky amatérského umění, ani jednou jsem neslyšel zmínku o aktu, o jeho personálním zajištění, ani o jeho poradním sboru v oblasti malby i fotografie, ba ani tance – přestože kontinuitně existovala tvorba aktu i v oné době, a kreace bez textilu se odvážně prosazovaly, což se dá dokázat.

Kritik a aukční síň jsou dvě strany jedné mince. (G. Santayana: The Sense of Beauty, kap.53. - Cost as an element of effect)

Optimální je, když se o úspěchu umělce dozvídáme z obou těchto stran: z intelektuální reflexe i ze stoupajících cen jeho obrazů. Kdo ale zařídí vyváženost a sladění všech prvků, které vedou k úspěchu? Model i výtvarník mají oba svým způsobem umění rádi – ale každý po svém, jako v Lecově aforismu o senu, které jinak voní koním a jinak zamilovaným. Oba mají i zájem na výdělku – jakkoli by u artificiálního díla neměl jít za určitou hranici stanovenou pozicí umění v dané kultuře.

Jde-li nám o naplnění onoho pro ekonomy kultovního PPF, tedy možností dvou potencialit u určitého produktu, je potřeba, aby někdo osvícený vystupoval jako ředitel toho všeho, který má k ruce mediátora. (Případně by jím byl i on sám.)

PPF (Hranice produkčních možností)

Jde o to, které faktory jsou pro úspěch kritické a které méně. Viz níže na téma výdrže, tedy stamina.

Jak se stát modelem/-kou?

Mezifáze mezi školním vzděláním a samostatnou mistrovskou tvorbou má u různých oborů různá tradiční jména - třeba v medicíně je to atestace - ale tam, kde jde o úsilí několika lidí, kde jde o talent, peníze, případně o podobná rizika včetně újmy na zdraví, se ujal koncept farmy. Oblíbili si ho v týmových sportech, ale taky v bankovnictví. I pózování pro akt jde do podoby sportu, alespoň úrovní tělesné zdatnosti, jakkoli výsledek je statický – je tedy i u něj aplikovatelný princip farmy?

Mannheimská škola byla nepochybně dobrou a úspěšnou farmou, která spojila umělecké aspirace s pozemským imidžem sponzora. Aachena si zase platil pan Kryštof Popel z Lobkovic, což jistě ovlivnilo průběh tvorby i výsledek. Je ale škoda, že takových případů není víc pro srovnání.

Týmová farma se podobá klášteru, jenž plní celibátníkům různé funkce, které u řadových lidí plní rodina. A tak je farma řadou institucí "taky" – ale díky tomu má synergii oné řady potencialit. Farma je "taky" agentura i odborová organizace, postgraduál i asociace spřízněných duší.

Přizvána musí být řada odborníků – až se divíme, jak to jde podnes bez nich. Pokud nebývají angažováni, signalizuje to, že není naplněno zmíněné PPF. Pro Evropu je přece příznačný určitý vědomostní optimismus, víra, že když se spojí více vědců, výsledek bude lepší. Tak se asi zrodil pojem pokroku? Ten není zastoupen po celém světě: mnohde staré znamená dobré – a to bez argumentace.

Zatímco didaktika výtvarných oborů je rozpracována do značné hloubky, tak kulturologie sexuality – která by asi také měla vstoupit do hry, když jde o tvorbu aktů - je natolik marginalizována, že výuce umění nemůže být prozatím rovnocenným protihráčem. V této souvislosti doporučuji Sexualia (Bishop, Osthelder) nebo aspoň český excerpt z nich Lidský duch a sexualita (Bishop, Vitebsky). - Prozatím dochází k absurdním situacím, kdy např. o povolení výstavy fotografických aktů spolurozhoduje medicínský sexuolog…

Na Wikipedii byla (ale zdá se, že už není) tato definice širšího významu slova "farma":

Tým na farmě

... Termín je také používán jako metafora pro jakoukoli organizaci nebo činnost, která slouží jako tréninkové místo pro zvýšení úrovně v určité oblasti snažení. Například obchodní školy jsou ve světě podnikání příležitostně označovány jako "farmářské kluby". …

originál: … The term is also used as a metaphor for any organization or activity that serves as a training ground for higher-level endeavors. For instance, business schools are occasionally referred to as "farm clubs" in the world of business. …

Když už byla řeč o klášteru, jeden duchovní, který prošel noviciátem, se mi zmínil, že pro ty, kdo život v řeholi nevydrží, měli u jezuitů (kde jsou požadavky opravdu extrémní) dokonce i řekněme laskavý odchod: snažili se je nasměrovat na další životní podnikání. Nuže, pózování je také citováno jako vysoce namáhavý obor lidské činnosti – což jistě závisí na stylu a nasazení určité modelovské osobnosti. V pojetí Dominika Blake či edinburského malířského kroužku Reconfigure (možná také svérázné farmy) předvádějí modelky a modelové spíš fakírské výkony. Ovšem i ty verze modelství, které mají za cíl spíš běžnou výtvarnou anatomii, by měly přemýšlet, na jakou činnost případné neúspěšné adepty nasměrovat tak, aby v budoucnu využili co na farmě získali.

Dominic Blake
Reconfigure - Edinbourgh

Foucault psal o dispositivu, čímž zřejmě myslel nástroj k ovládání mas, když dojde na něco, co hraničí se sexualitou. V této souvislosti je dobře být seznámeni se dvěma slovy pro nahotu v mezinárodním prostředí zmíněnými už výše - tedy nude oproti naked, a to v konfrontaci s českým prostředím, které má – zdá se – jen slovo pro naked. (Podobně, mimochodem, nemáme ani slovo pro gender. Slovo populismus zase užíváme jinak než v USA, a další různosti skrývající možnost nedorozumění – třeba Čtyři svobody.)

Tak asi vznikl mezinárodní název českého festivalu FNAF.fun, který přímočaře (viz níže odkaz na Kalk) obsahuje slovo naked, ačkoli v prostředí aspirujícím na uměleckost bychom spíš čekali nude. Tato verze se aspoň objevuje v anglicky psaných inzerátech hledajících modely. – Rozhodně je ale vhodné už předem počítat s větší kontroverzností akcí a projektů zabíhajících do naked. Hrany by se možná zmírnily zavedením apolinského nude do názvu?

Kalk

Farma ovšem uvádí do tradičního oboru, který se v Evropě odvozuje z renesance (a ta se – nedůsledně – odvolávala na Antiku). Proč by neměl model znát historii oboru stejně jako výtvarník? Tady můžeme vést paralelu s výukou polyfonních kánonů nizozemských škol v poměru k využití této umělecké disciplíny v běžné kompoziční praxi. Filmová hudba není neevropská jen proto, že Morricone je (a musí být) informačně mnohonásobně zředěnější, než Kurtág. Stejně tak se po vzniku Internetu objevily různé formáty v aktu, viz různé programové položky v rámci FNAF.fun, které jsou méně artificiální než klasická verze aktu, ale akčnější, než tradiční pózování. Jsou tudíž přijatelné pro ty, kdo nemají ona "stamina", čili výdrž, o níž se tak často mluví v rozhovorech s modely.

Další formáty jsou už jednoznačně vázané na sex a na verzi "nude". Přitom se ale nedá říct, že by neexistoval segment pornografie, který produkují umělecky poučení lidé. Je jen otázka upřímnosti, nakolik i tuto dimenzi farma přizná? Implicitně však artificiální porno (ve smyslu přímočarého zacílení na sexualitu) je a funguje, včetně marketingu oboru – a z něj vyplývajících nezanedbatelných výdělků.

Podle frekventovanosti slova a tématu by se zdálo, že stamina musejí být mimořádně důležitá pro úspěch tvorby. Jakou roli ale hraje specifický druh zajímavosti určitého modelu? Mají mezi sebou nějakou funkční závislost stamina a atraktivnost? Neeliminuje nedostatek výdrže zajímavé modely? Dost na tom, že od mramoru utíkají k fotografii. (Tím ale nemá být řečeno, že za určité situace by nebylo pro české výtvarné prostředí ekonomičtější vsadit např. na mramor…! Farma je víc než odborový svaz.) Atraktivní člověk má určitě větší spektrum přivýdělků. Tudíž dochází k limitování různorodosti modelů. To ovšem není dobré ani pro výuku, ani pro uměleckou praxi. Často jsou ale ty nejproslavenější modelky i partnerkami výtvarníků, což zahladí ekonomickou nerovnost jejich alternativního výdělku a prozatím menší slávy malíře.

Mezi požadavky na modely - vztah k umění, zkušenost s nahotou, vhodná osobní a sociální situace - bývá uváděna také předběžná scénická praxe modelu v některé jiné oblasti. Tím ovšem podnikáme neplánovaný konfrontační test s dalšími obory, třeba "modelství a jóga". Z vlastní zkušenosti orchestrálního hráče (s níž jsem se v rozhovorech s modely prozatím nesetkal) mohu dosvědčit, že u nás nedojde na zmínku o stamina nikdy – přičemž i samo o sobě udržet nástroj po dobu tří sonátových cyklů symfonického typu za večer, je námaha. Pokud ale jde o modely, na stamina dojde řeč (skoro) vždycky.

A když ne na ně, tak na paradox, že model je statický a nahý, zatímco výtvarník oblečený a akční. – Tím se tedy objevuje jedno kyselé jablko pro vedení skupinových kurzů figurální kresby – zejména ve srovnání s malbou aktu 1:1 skoro bezvýhradně zastoupeného v kompendiu od Calbó – nemá-li na malbu padat i dnes stín debat A. Muchy s kolegou o prostitutce od Seiny, která "vydrží stát skoro neomezeně". V dnešní době neprovozují, doufejme, modelky a modelové tuto specifickou činnost jako svou poslední a jedinou volbu…? – Kromě toho je dnes často diskutována otázka konsensuality a historicky zaznívá i tradice respektu k individuálnímu vkusu.

Nabídka a poptávka po modelech se zdá být iracionální. Přesto se však častěji vyskytne výrok o jejich nedostatku. Tomu ale neodpovídá ochota eliminovat stresové faktory pro model. "I poměrně pohodlná pozice je po čtyřech hodinách dost únavná," říká dlouholetý model. Těmto faktorům by se měla věnovat farma. V jiném oboru se nestane, aby člověk stanul před třídou, aniž by byla předem a v soukromí s pedagogem dohodnuta strategie tohoto - přece jen svérázně veřejného - vystupování. Na to, že se za pózování platí, je překvapivé, jak jsou počáteční krátké pózy ("pohybovky") přenechány improvizaci modela/-ky.

Přes miliony, které se točí kolem obrazů, je třeba přezkoumat, zda aukční síně mají nějakou nadaci, která by přispívala situaci modelů? Do terária pro obojživelníky jsou alespoň zahřívací stěny běžně k dostání – teplo pro modely je však nedůstojně improvizované i na jinak inspirativních fotografiích…

Celkově je vhodné, aby se zaměstnanecká dimenze modelství chovala srovnatelně s ostatními obory. Jde především o profesní lékařství obecně, stačí konfrontace nezkušeného modela s nezvyklými v běžném životě situacemi, od hyperventilace až po omdlení, ale i všechny ostatní (známé a popsané!) situace, kdy se hraje o zdraví, třeba při opouštění dlouhé pózy. Na toto téma se hodí přečíst si smlouvy profesionálních hokejistů s kluby, ba možná stačí si jen prolistovat ten překvapivě objemný svazek stránek. Úměrně s přibývajícími léty je třeba myslet na čas nezbytný k odpočinku modela, čili na osobní "trvalou udržitelnost". I tady se rozhodujeme o celém spektru osobností modelů, tedy včetně starších a/nebo hendikepovaných. Rozhodně ale nedosáhneme toho zázraku, že model bude levný jako starý a krásný jako mladý. Příležitosti, které unikají mladým modelkám, jsou zřejmě větší, než příležitost pózovat jako Sv. Petr pro novou katedrálu. – Kdyby byla hlavním faktorem perspektiva bohulibého nude, měli by oba stejnou šanci na výdělek, ba možná i naopak.

Přehlídka Figurama i řada jednotlivých výstav nepřehlédnutelně zahrnujících akt dokazují, že má ČR silnou potencialitu být úspěšná v aktu srovnatelně s hokejem, pivem a smyčcovými kvartety. Má to své historické důvody, mezi nimiž prvním je dávná emancipace žen a druhým množství šlechtických sídel na našem území. Přitom jsme ale známí jako země ateistická: na hlavním náměstí nemáme obvyklý kostel, ale muzeum. Je tedy namístě, aby se aktu ujala i státní správa a jmenovala ho - či aspoň respektovala - jako jeden z perspektivních oborů.

Farma by tudíž měla zastřešit potenciální napětí mezi výtvarníky a modely. Akt by se stal položkou politického programu momentálně vládnoucí koalice, resp. by tato položka měla být dohledatelná už v předvolebních programech rozdávaných u stánků při kampani. Nakolik stojí akt u zrodu novověku a jde Evropou jako nositel jednotlivých historických stylů, je srovnání politických programů stran jedním z kritérií při rozhodování se o volbě, tentokrát z hlediska kulturnosti určité strany.

Právě kvůli tradičnímu hrubému nedocenění kulturologie sexuality, na což narážíme denně a je to nevyčerpatelným zdrojem obživy bulvárních novinářů – je třeba vždy upozorňovat, že jevy spojující střet kultury, náboženství a sexuality jsou jevy interdisciplinárními. Proto je namístě adresování vlády, zvyklé průběžně hledat rovnováhu mezi zájmy různých rezortů. Ostatně, cyklus besed se závěrečnou konferencí lze uspořádat, i kdyby vláda zaujala pozici mrtvého brouka.

Lze samozřejmě myslet na sponzoring farmy z podnikatelské sféry či o osamostatnění organizace modelů – to ale je už ústup ze slávy, ve srovnáním s koncepcí farmy.